,, Mami, můžu dneska spát u babičky?“
Tohle jsem slyšela dnes ráno v autobuse. Když jsem se otočila, viděla jsem dítě, které mě vrátilo zpět do minulosti.
Babiččin dům je tam, kde jsou všichni šťastní.
Babiččin dům je tam, kde hodiny berou dovolenou a minuty plynou bez spěchu.
Babiččin dům nejsou jen jednoduchá jídla, ale kde se chléb s mastí a cibulí stane královským pokrmem, ale také fantastické koláče, jejichž recepty se stanou rodinným tajemstvím.
Babiččin dům je místem, kde nevinné odpoledne může trvat věčně plné vtipů a fantazií.
Babiččin dům je místem, kde skříně ukrývají starobylé oblečení a tajemné nástroje.
Babiččin dům je tam, kde se zamčené skříňky a zásuvky stávají komody plné tajných pokladů, které jsou připraveny na odhalení.
Babiččin dům, kde je všechno záhadně možné, kouzelné a bez starostí.
Babiččin dům je místem, kde najdeme zbytek dětství našich rodičů a začátek života.
Tento luxus už mi nepatří, bohužel se mnou bude žít jen ve vzpomínkách.
Každopádně, kdybych teď mohla o něco požádat, ze všech možných požadavků, vybrala bych si tu samou:
Můžu dneska spát u babičky? ….