Středisko sociálních služeb města Frýdlant nad Ostravicí

Kontakt: +420 558 441 611

Smyslem služby je, umožnit uživatelům Střediska prožít důstojný, a podle jejich přání i aktivní život, odstranit bariéry předsudků a společenských stigmat a to vše při zachování přirozené vztahové sítě, respektování práv a lidské důstojnosti každého uživatele, s režimem přizpůsobeným jeho specifickým potřebám.

Status

Středisko sociálních služeb města Frýdlant nad Ostravicí je příspěvkovou organizací města Frýdlant nad Ostravicí. Hlavním předmětem činnosti je poskytování sociálních služeb v souladu se Zákonem o sociálních službách 108/2006 Sb. v platném znění.

Pomoc a podpora je poskytována formou pobytových a terénních sociálních služeb s respektem k lidským právům a prostřednictvím individuální podpory či pomoci.

– domov pro seniory s kapacitou 67 klientů
– domov se zvláštním režimem s kapacitou 28 klientů
– pečovatelská služba s okamžitou kapacitou 4 klientů
– odlehčovací služba s kapacitou 2 klientů

Poslání

Posláním Střediska sociálních služeb města Frýdlant nad Ostravicí je, v rámci frýdlantského regionu, poskytovat občanům pomoc a podporu tam, kde už se jim vlastních sil a schopností nedostává a vytvořit zájemcům o služby bezpečné prostředí s cílem zajistit kvalitní a odborné sociální služby.

– seniorům v tíživé životní situaci,
– seniorům s duševním onemocněním, kteří vyžadují pravidelnou pomoc druhého člověka,
– seniorům a lidem s fyzickým postižením, bydlícím ve svém bydlišti.

KLÁŠTER

Základní kámen ke stavbě kláštera Milosrdných sester sv. Karla Boromejského byl položen 28. srpna 1871. Co této události předcházelo, dovídáme se z klášterní kroniky:„Již před počátkem roku 1870 bylo jisto, že správa mužské trestnice na Mírově přejde do rukou laiků a sestry budou muset ústav opustit. Nejdůstojnější Pan arcibiskup Olomoucký kníže Fürstenberg, pozdější kardinál, žádal o ponechání sester v jeho diecézi, umínil, že na některém místě své arcidiecéze založí vychovávací ústav pro dcery svých úředníků. Sestry přišly do Frýdlantu ještě před zbudováním velikého ústavu. Jeden úřednický dům v hutích byl upraven na provizorní klášteřík.

(Přibližně v místech dnešního kulturního domu a.s. Ferrum. V předzahrádce před domkem sester stála tehdy socha sv. Jana Nepomuského, kterou ještě někteří ze starších Frýdlantčanů pamatují.) První tři sestry tedy přijely z Prahy do Frýdlantu 19. září 1870. Přivítal je velmi srdečně a uctivě ředitel huti ing. Klain Peter. Práce zde měly od počátku stále dosti. Poblíž kláštera byla postavená dřevěná budova, kde si z jedné strany zařídily opatrovnu a pracovnu a na druhé straně malou nemocničku.

Poněvadž zakladatel se velmi pečlivě o sestry staral, měly vždy dostatek hmotných věcí a také rodiče dítek z vděčnosti lecčím sestry obdarovaly, takže mohlo být štědře pamatováno na chudé. Brzy byly sestry oblíbené a vážené nejen ve Frýdlantě, ale i v celém okolí. Mnozí horalé přicházeli i zdaleka jen proto, aby viděli jeptišky, se kterými se v životě ještě nesetkali. 
Jediné co jim ještě scházelo a co těžce pociťovaly, byla přítomnost Pána Ježíše v Nejsv. Svátosti. Kostel byl ve vzdálenosti 20 min. a tak jim bylo dopřáno jen jednou denně prodlévati v blízkosti svátostného Spasitele. Cesta do kostela jim nebyla obtížná, neboť za časného jitra byla procházka podél luk a lesů spíš zotavením.
Sestry prožily v malém útulném klášteříku celá čtyři léta. Ještě za stavby Bedřichova ústavu docházely sestrám dotazy o podmínkách přijetí do ústavu. Zdálo se, že se lidé nemohou dočkat dostavění. 

V létě 1874 prohlásila stavební komise střední trakt novostavby za obyvatelný, ale chybělo ještě vnitřní zařízení. Úpravy pokračovaly velmi pomalu, 29. prosince dostaly sestry svolení pražského mateřince k přestěhování do novostavby. Byla už tuhá zima. Dětské a sesterské místnosti byly řádně vymyty a několik dní vytápěny. Několik kusů nábytku, který sem byl přestěhován z klášteříka, se úplně ztrácelo v prázdném domě. Ve dne měly tolik práce, že se při ní zahřály. Večer se tísnily kolem malých železných kamínek, která tak slabě místnost zahřívala, že během dne visely ze zamrzlých oken silné rampouchy. Klášter se podobal ledovému paláci. Vítr fičel otvory obou nedostavěných postranních traktů a z otevřené kaple. Otvory byly zakryty jen prkny. 
5. ledna 1875 přijely do Frýdlantu další tři sestry, určené pro výchovu dalších přihlášených chovanek. Dne 14. ledna 1875 přišla první chovanka. Byla to osmiletá dceruška lesního ze Salajky, Marie Rajnochová. Za deset dní přišly za ní ještě dvě její sestry. Do konce prvního školního roku měl ústav deset chovanek a dvě externí žákyně. 

Ještě před ukončením prvního školního roku, který vlastně trval pouze půl roku, se hlásilo tolik dětí, že se musely dát tisknout další programy. Hned na počátku byl u chovanek zaveden ústavní stejnokroj, který se nejdříve mnohým rodičům pro svou jednoduchost nelíbil. Převážný počet rodičů však uznával jeho praktičnost. Ovšem, že ve stejnokroji se nerozeznala městská slečinka od dcerušky jednoduchého měšťana nebo zemědělce. Na děti však blahodárně působila v ústavě rovnost ve všem.
V tomto roce se pilně pracovalo na obou postranních křídlech budovy a na kapli. Teprve však koncem října 1876 mohlo být z kaple odstraněno lešení zedníků i malířů. Práce skončily. 

Velký krásný dům se širokými klenutými chodbami a prostornými vzdušnými místnostmi a zvláště krásná kaple svědčily o velkomyslnosti zakladatele arcibiskupa Olomouckého Bedřicha Fürstenberga. Kaple, vlastně malý kostel, byla bohatě vyzdobena. Vysoké kamenné sloupy, které dělí kostelík ve tři lodě, vyžádaly téměř neuvěřitelné námahy při nebezpečné stavbě. Malba značně vysoké kaple žádala zručných malířů. Strop, bohatě zdobený olejovými malbami, je vpravdě mistrovským dílem. Nad ním je uskoku vrstva štěrku a klenutí, čímž je zajištěn proti požáru. Polokruhovitou apsidu zdobí čtyři úzká románská okna s obrazy zemských patronů sv. Cyrila a Metoděje, sv. Karla a sv. Bedřicha. Poslední světec, ačkoliv byl opatem, má kardinálskou čepici. Jeho obličej má tahy zakladatele. 
Klenutí nad presbytářem znázorňuje hvězdné nebe. Od dolní části je odděleno pozlaceným nápisem: „Facient mihi sanctuarium et habitabo in medio corum.“ „Učinili mi svatyni a budu přebývat uprostřed nich.“ Oltář je z nejčistějšího mramoru a nad ním trůní ve výklenku socha Neposkvrněné královny nebes v bohaté výzdobě. Podstavec a jeho přední strana je bohatě pozlacena. Svatostánek je z nejčistějšího zlatého bronzu, zakončený korunou, je ozdoben drahokamy a perlami, které jsou rodinným dědictvím jeho Knížecí Milosti. Svatostánek je pravým uměleckým dílem. Vpředu je z emailu arcibiskupský znak zakladatele. 
Zlatý kříž na dvířkách svatostánku je nádherná umělecká práce. Střední kostelní loď je osvětlována osmi barevnými okny. Přesto je svatyně tmavými barvami oken ztemnělá. Portál kaple je z dubového dřeva. Na něm je vyřezávaný nápis: Laudate Dominum. Nad vchodem je chór s poměrně velkými varhanami. Pod chórem v kapli stojí čtyři těžké, krásně zpracované kostelní lavice z dubového dřeva. Zde klekávají sestry i náhodně přítomní věřící a nejmenší chovanky. Pro ostatní chovanky je určeno místo v postranní lodi na dvou těžkých kobercích, které je chrání proti chladu krásné mramorové dlažby. Zvonek o průměru 37,5 cm byl umístěn na nízké vížce. V dosti velkém vyhloubení věžní makovice bylo uloženo několik mincí, medailí a pamětní listina, na které byla připojena jména přítomných: S.M.Eufemie Němcová, gen. Představená S.M.Elekta Zaunmulerová, asistentka S.M.Adolfina Schmidtová, představená domu S.M.Imelda Krausová, S.M.Avelina Velechovská, pan inženýr Kybast, polír Kuno, dvacet pět zedníků, dvacet pět dělníků, dvanáct chovanek a tři služebné. Frýdlant o svátku svaté Ludmily a Eufémie 1876.
Malá útulná svatyňka byla velmi slavnostně vysvěcena 5. listopadu 1876. Konsekroval ji Nejdůst. pan arcibiskup – zakladatel. Den předtím, 4. listopadu 1876, byla celá stavba kláštera předána mil. sestrám Karla Boromejského k užívání. Ve Frýdlantě se v den svěcení sešlo tolik lidí, že takové množství jich toto horské městečko snad ještě nikdy předtím nevidělo.
Ústav ve zdravém lesním kraji poskytuje mládeži vše, čeho potřebuje k zesílení těla a vzdělávání ducha. Výsledky vyučování v ústavní škole získaly důvěru nejednoho školního inspektora. Jeden z nich prohlásil: „Do zdejšího domu jsem vstupoval s předsudky proti klášterním školám, ale opouštím jej s jiným smýšlením, ba – s nadšením!“ Dne 30. října 1877 obdržela škola povolení k vyučování. Přičiněním téhož zemského inspektora obdržela škola 9. července 1881 právo veřejnosti. 
Tolik z klášterní kroniky.

Pokračujeme z dalších pramenů: farní a obecní kroniky, dějiny Frýdlantu F. Bosáka a ústního podání pamětníků.
Sestry převzaly na žádost obce i vyučování dívek ze školní obce frýdlantské. Na této soukromé, tehdy již osmitřídní škole bylo pak vyučováno v jazyce českém. Když v roce 1876 Frýdlant vyhořel, stal se klášter útočištěm všem žákům, neboť i chlapecká škola vyhořela.
Žákyň a chovanek stále přibývalo. Za působení arcibiskupa Bauera došlo k přístavbě na obou koncích budovy. Na jižní straně byly přistaveny čtyři učebny a fyzikální kabinet, na severní pak tělocvična. Byla vybavená vším, co tělocvična potřebuje: kruhy, bradla, šplhadla, kozu, kolovadla, žebříky, žíněnky, atd. Přístavba zahrnovala také jeviště se šatnou pro pořádání školních besídek, divadelních představení pro děti i dospělé. Účinkujícími byli děti od mateřské školy po dospělé ochotníky z Mar. Družiny (ba i samotné sestry). 
Koncem školního roku bývaly v tělocvičně instalovány výstavy ručních prací žákyň, v době vánoční pak byl středem zájmu veřejnosti pohyblivý betlém, který zabíral celou šířku východní části tělocvičny. Přístavba byla vysvěcena 20. 9. 1908. Ve školním roce 1910/11 byla otevřena Soukromá dvouletá obchodní škola pro dívky, která později také obdržela právo veřejnosti. Vysloužila si zvučné jméno. Absolventky této školy byly ochotně přijímány do zaměstnání, protože zde získaly více než solidní základy pro svou práci. Jenže ani výše zmíněná přístavby nedostačovala.

Proto v roce 1913 zakoupil arcibiskup Bauer budovu proti klášteru – hostinec Kybast – která byla přebudována na tzv. „Salesianum“. Nízká budova ve dvoře za ní byla přestavěna na mateřskou školu. V přiléhající zahradě bylo dostatek prostoru pro hry dětí. V rozšiřování a úpravách se stále pokračovalo. V Salesianu byla umístěna kuchyně pro výuku vaření (později pokračovací škola a školní družina). V roce 1927 byla vybudována naproti kláštera moderní obecná a měšťanská škola zásluhou představené S.M.Celestýny Bušové a svědomité ředitelky S.M.Valeriany Hájkové. Bylo tradicí Frýdlantu, že obyvatelstvo svěřovalo převážně výchovu svých dívek soukromé škole klášterní, tedy sestrám řeholním. V červenci 1936 byla na původní budově započata nadstavba kláštera o druhé poschodí. Stavbu vedl frýdlantský stavitel Vysloužil a pracovalo na ní 120 dělníků. Vysvěcena byla vdp. prof. Karlíkem z Olomouce.

Rozšíření ubytovací kapacity umožnilo přijímat do penzionátu dívky ze všech konců republiky. Veškerý provoz kláštera řídily sestry samy za pomoci několika civilních zaměstnanců: vyučovaly, pracovaly kuchyni, v zahradě, v prádelně, v hospodářství, tzv. pracovně, kde se vyšívaly ornáty, obrazy, korouhve, ozdobné polštáře, zhotovovaly krajky ke kostelním a bohoslužebným účelům, aj. Byla to umělecká díla nadaných sester. Touto činností také přispívaly na provoz domu.

V posledním roce druhé světové války byla přerušena školní výuka a v klášteře byl zřízen vojenský lazaret. Po osvobození v roce 1945 byl opět zahájen běžný provoz až do zestátnění škol v roce 1948. V letech 1963 až 1983 byla v jižním křídle budovy umístěna Střední všeobecně vzdělávací škola, později gymnázium. Dekretem KNV z 19. 4. 1950 byl v klášteře zřízen domov důchodců. Ošetřovatelské a některé provozní práce ještě vykonávaly řadové sestry. Postupně se jejich počet snižoval. Byly nahrazovány civilními zaměstnanci. Poslední sestry odešly z kláštera po stoletém působení ve Frýdlantě koncem července 1971. 

zdroj: farni zpravodaj farnosti Frýdlant nad Ostravicí

 

Středisko sociálních služeb
města Frýdlant nad Ostravicí

Padlých hrdinů 312,
Frýdlant nad Ostravicí
739 11

tel.: 420 558 441 611
fax: 420 558 441 625

e-mail: stredisko@sssfno.cz

datová schránka: nxjjzcv

Otevřeno pro veřejnost:
Po – Pá 07:00 – 19 :00 hodin

(*) nutný údaj